Hudba a rytmus mohou pomoci dětem při učení gramatiky

Otázky na toto téma si první začala klást Reyna Gordon, operní pěvkyně. Krátce po svých studiích se přestěhovala do zahraničí, kde si musela najít různé jazykové kurzy. V této době začala uvažovat o tom, co se v našem mozku vlastně děje při vnímání hudby a pokoušela se najít spojitost s učením jazyků.
 hra na kytaru
Díky těmto otázkám absolvovala neurologii v Marseille a dnes vede výzkumnou laboratoř na lékařské fakultě spadající pod Vanderbiltskou univerzitu. Začala se věnovat spojení mezi rytmem a gramatikou, ovlivnění a rozvíjení jazykových schopností ve spojení s hudbou.
 
Výsledky její práce jsou už známé – je prokázané, že děti, které dokážou rozpoznat rytmy a jejich variace, zvládnou snáz skládat dohromady větné celky.
 
Podle Reyny Gordon je to způsobeno tím, že se obojí dovídáme postupně. Na základě toho, co jsme viděli nebo slyšeli, je náš mozek schopný tvořit očekávání toho, co následuje.
 
Lze si to snadno vyzkoušet na příkladu: „Chlapec četl knihu, kterou mu dala maminka.“ Pokud vezmeme samostatně spojení „Chlapec četl…“ očekáváme další větný člen, předmět. Poté, co jsme přečetli „Chlapec četl knihu, kterou…“, jsme předpokládali, že bude následovat dodatečná informace o knize.
 
Různé studie prokázaly, že okolo 7% dětí ve věku pěti let trpí specificky narušeným vývojem řeči nebo vývojovou poruchou řeči, která omezuje jejich jazykové schopnosti i navzdory tomu, že nemají žádné poškození sluchu či autismus a jejich IQ se pohybuje v normě. U těchto problémů často nelze nalézt příčinu.
 
Reyna Gordon tvrdí, že dokážou získat alespoň nějaké gramatické schopnosti, ale jinými způsoby, než jejich vrstevníci. Je pro ně mnohem složitější vyjadřovat komplexnější myšlenky, zvlášť, když začnou chodit do školy.
 
Ve své laboratoři pracuje s dětmi jak bez jakýchkoliv problémů, tak i s nimi, přičemž některé z nich pravidelně navštěvují logopeda. Jejím cílem je najít způsob, jak by jim hudba pomoct. S některými už dosahuje výsledků.
 zapisující děvče
Výzkum je teprve na svém začátku, její tým však plánuje některé závěry představit na konferenci o hudbě, zvuku a zdraví v Bostonu, která se koná v létě.

Vzděláváte se především pro sebe

Většina lidí si vzdělávání spojuje především s přípravou na kariéru. Většina rodičů si z pochopitelných důvodů přeje, aby jejich dítě bylo ve škole úspěšné a následně se stalo úspěšným také v zaměstnání. Nebudeme si nic nalhávat, úspěšnost v zaměstnání je spojena také s vyšší životní úrovní a kdo by nechtěl, aby se jeho děti měly dobře.
brýle na křížovkách
Na druhou stranu toto rozhodně není jediná podstata vzdělávání. Člověk by se měl vzdělávat pro svůj osobnostní rozvoj.  Člověčenství se nevyvíjí samo od sebe. Je třeba, aby bylo kultivováno, a vzdělávání představuje nosný bod tohoto rozvoje. Dítě by mělo být vedeno k tomu, že se vzdělává nikoli jen proto, aby mělo dobrý prospěch, ale především proto, aby se stalo lepším člověkem. To si bohužel většina rodičů neuvědomuje a obvykle si to neuvědomují ani sami učitelé, kteří by v tomto ohledu měli být tím nejlepším příkladem.
 

Nepodceňujte celoživotní vzdělávání

Samozřejmě toto se týká nejen povinného vzdělávání. I v tomto ohledu by se člověk měl vzdělávat celoživotně, dopřávat si kurzy a školení v oblastech, které ho baví, i když z toho nemá třeba konkrétní účinek.  Pojďme si vypíchnout pár důvodů proč se vzdělávat.

1.      Kultivace a komplexní rozvoj osobnosti
2.      Rozšiřování všeobecného přehledu
3.      Rozvoj zručnosti (i osvojování nových manuálních činnosti tvoří součást vzdělávání)
4.      Rozšiřování sociální inteligence a schopnosti jednat s druhými lidmi
5.      Nadhled, díky kterému dokážeme řešit i velmi náročné životní situace
6.      Posilování sebevědomí a sebeúcty
7.      Posilování zdravé pokory (učenec na smrtelné posteli pravil: Vím, že nic nevím) a vědomí osobní nepatrnosti
8.      Nové sociální kontakty, přátelství
 brýle na učebnici
Samozřejmě, forma celoživotního vzdělávání může mít různé podoby. Jsou lidé, kteří se celoživotně vzdělávají tím, že cestují po světě a poznávají nové kraje. I toto je rozhodně způsob vzdělávání a to velmi hlubokého a hodnotného.  Někdo zase vystuduje několik vysokých škol i přesto, že jeho zaměstnání je poměrně běžné. Každý to má zkrátka nastavené jinak.

Alternativní a augmentativní komunikace

Každý ví, že lidé se smyslovým postižením mají své vlastní komunikační systémy. V případě lidí s poruchou sluchu se jedná o znakový jazyk. Lidé s těžkým zrakovým postižením používají braillovo písmo.
znamení ok
Dokonce i lidé, kteří mají kombinaci zrakového a sluchového postižení mají své vlastní komunikační prostředky, mezi které patří:
·         taktilní znaková řeč
·         lormova prstová abeceda pro hluchoslepé
·         tadoma – odhmatavání vibrací hlasivek a pohybů dolní čelisti včetně rtů
 znamení ok prsty

Místo mluvené řeči

A co třeba lidé s mentálním nebo s kombinovaným postižením? Lidé po těžkých úrazech nebo po mozkové mrtvici? Můžete se setkat také s termínem alternativní a augmentativní komunikace a slouží pro dorozumívání se s lidmi, kteří nezvládají standardní komunikaci?
Alternativní komunikace znamená alternativu běžné komunikace, augmentativní pak podporující, kompenzující, doplňující běžnou komunikaci. Oba způsoby ovšem používají stejné prostředky a proto se běžně setkáváme s termínem alternativní a augmentativní komunikace neboli stručně AAK.

Využívají se především:

–          ilustrační předměty– využívá se například u lidí s těžkým a hlubokým mentálním postižením, aby si dokázali říci alespoň jednoduchým způsobem, co potřebují.

–          obrazové materiály– nejčastější a nejsrozumitelnější je použití fotografií, například člověk s postižením má svou knihu ne nepodobnou albu a ukazuje na to, co potřebuje, kam chce jít, na co má chuť a podobně. Složitější systém je systém ilustrací a nejsložitější pak piktogramů.  Lze využívat také tablet a speciální programy.
obrázek hamburgeru
–          zjednodušené znakování Makaton, obsahuje asi 300 znaků. Využívá se u nekomunikujících lidí se střední mentální retardací, nebo u lidí, kteří po úraze či mrtvici nedokáží mluvit a je nutné hledat způsob, jak se rychle a efektivně domluvit.

Které předměty jsou nejdůležitější

Které předměty jsou nejdůležitější? To je otázka, kterou si kladou rodiče a obvykle v tom mají jasno. Nejdůležitější je samozřejmě matematika, jazyk český, protože tyto dva předměty představují základa taky se z nich dělají přijímací zkoušky na střední školu.
chemická laboratoř
Dále jazyk anglický či německý, protože znalost jazyků je v dnešním světě vysoce ceněna a dnes je naštěstí ta možnost jít pracovat do zahraničí. Střední důležitost je přičítána fyzice, chemii, dějepisu a zeměpisu a výtvarná výchova, pracovní výchova, hudební výchova a tělesná výchova již nejsou důležité a jsou jen co do počtu a vlastně nejsou důležité, a kdyby měli žáci místo toho více matematiky, češtiny nebo cizího jazyka, vůbec nic by se nestalo. Jenomže takové vnímání je pochopitelně krátkozraké.
 štětce ve sklenici

Všechny předměty mají stejnou důležitost

Každý odborný pedagog Vám totiž řekne, že všechny předměty mají stejnou důležitost, ať si o tom myslíte cokoli. Nejde o to, že z matematiky a češtiny se dělají přijímačky proto jejich priorita je vysoká, jde o to, že dítě se má rozvíjet komplexně. Vzdělává se pro sebe a pro život a nikoli jen pro školu samotnou. Jedná se také o velmi důležitý nácvik jemné a hrubé motoriky, osvojení si hudebního a výtvarného vkusu.
část piana
Rodiče by si měli požadavek komplexnosti uvědomovat
a neměli by předměty jako výtvarka, pracovka a hudebka zlehčovat.  Naopak by si mnozí rodiče měli uvědomit, proč dítě chodí do školy. Nejsou to jen vědomosti, je to také výchova k určitým důležitým životním hodnotám. Například výchova ke zdravému vkusu, výchova k hudebnímu cítění, výchova k pohybu. Pokud by se škola degradovala jen na nalévání vědomostí, asi by to nebylo to pravé ořechové. Bohužel mnoho rodičů si neuvědomuje, že vzdělání je nutné nejen kvůli dalšímu studiu a kvůli profesi, ale především kvůli rozvoji lidského potenciálu.