Africké látky

TRADIČNÍ AFRICKÉ LÁTKY A KOŽENÉ ZBOŽÍ

BOGOLAN

Bogolan čili bogolan-fini je tradiční ručně tkaná africká látka, která, díky unikátní technice zpracování dobývá svět. Tato látka, původně používaná u západoafrických etnických skupin mandé, si dnes našla široké uplatnění i mimo Afriku. V současném světovém módním průmyslu se běžně používá už nejen k výrobě oděvu, ale i dekorací, čalounění, bytových a oděvních doplňků.

Slovo bogolan je původem ze západoafrického jazyka Bamanan a znamená doslova „výrobek z bláta“, tedy látku ozdobenou blátem. Skutečně, základním ozdobným materiálem bogolanu je specifický druh jílu, který se nachází v západní Africe, hlavně na uzemí dnešního Mali. Chemické vlastnosti tohoto druhu zeminy byly podle legendy objeveny náhodou, když si jedna žena při práci u řeky ušpinila šaty blátem. Při praní zjistila, že černé skvrny se nedají ničím odstranit. A tak se zrodila technika bogolan, která spočívá v nanášení „bogo“ (bláta) na fini (látku).

Výroba látky

Základem bogolan-fini je ručně tkaná bílá látka jménem „fini“. Výroba této látky je dlouhý proces, který začíná již u surové bavlny, která je nejdříve zbavena nečistot a zrnek, pak jemně kartáčována na plátky a ty se namotávají na dřevěný kolík. Plátky jsou postupně přeměněny na nit tak, že hospodyně sedící na zemi drží v jedné ruce kolík s vatou a v druhé vřeteno, kterým neustále otáčí a tím se vytváří tenká nit, jež se průběžně navíjí kolem vřetena. Tato práce je svěřená ženám.

Druhý krok výroby bogolan-fini je záležitostí mužů. Jde o tkaní. Tkalcovský stav se skládá z dřeveného rámu, zasazeného do pevné konstrukce, vybavené dvěma pedály a dvěma řadami snovačů. Tkadlec střídavým pohybem pedálů ovládá snovací osnovu, přičemž mezi jednotlivými pohyby vertikálně zasouvá pomocí dřevěného člunku nit mezi dvě natažené řady nití. A tak vytváří pruhy bavlněné látky, které postupně namotává na dřevěnou tyč před sebou. Tyto pruhy, zvané „finimugu“ obvykle měří 27 m na délku a 10-15 cm na šířku. Stříháním a sešíváním několika pruhů dohromady se vytváří celé „fini“ (látka).

Batikování

Batikování je opět dlouhý proces vyžadující několik fází barvení a máchání. Bílá látka je nejdříve namočena do přírodního odvaru z listu stromu jménem n´galama (anogeissus leiocarpus), který usnadňuje fixaci barev. Poté se máchá a suší na slunci. Namočená a sušená látka je nyní připravená k aplikaci „bogo“ (bláta) a jiných přírodních barviv. Tato práce byla původně rezervována ženám. Oxidované bláto je pak naneseno na tkaninu podle předem promyšleného vzoru. Jednotlivé motivy se opakují po řadách. Po vysušení se látka důkladně propere, aby se bláto odstranilo. Batikované části však zůstávají výrazně černé. V další fázi barvení mohou ženy zesvětlit některé části motivů pomocí žíravého mýdla zvaného „Sodani“, nebo případně dozdobit látku různými rostlinnými barvicími směsmi. Stálobarevnosti látek se dosahuje jejich dodatečným ošetřením speciálními rostlinnými odvary. Výsledkem je pestrobarevná přírodní látka bogolan-fini.

Původně měl každý znak na bogolan svůj sdělovací význam. Podle toho, jak byly jednotlivé vzory uspořádány vedle sebe a také podle jejích umístění na látce, vytvářely reálné nebo mystické příběhy, což vysvětluje zájem etnografů o tyto tkaniny. Každá látka tak byla podle motivů, které jsou na ní vytvořené, otevřenou knihou pro zasvěcené. Dle významu vzorů se různé látky nosily při různých společenských událostech nebo v různých fázích života. Bogolan také vypovídal o společenskému postavení svého nositele. Dodnes existuje specifický oblek bogolan určený pro lovce , který je lehce rozpoznatelný podle růžové barvy (symbolu krve) a mystických loveckých znaků. V obecné rovině však má bogolan za úkol chránit svého majitele.

Znovuzrození Bogolan

Bogolan je dnes ve světě velmi populární. Poprvé se mimo Afriku objevil docela nedávno, v roce 1979, kdy byla prezentována první kolekce na módní prohlídce v Paříži. Od té doby se bogolan postupně stál módním zbožím. V západním Evropě a v Americe se dnes běžně používá jako dekorační látka. Vyrábějí se z ní přikrývky, přehozy, polštářky, obrazy, batohy, atd.. Tato stále rostoucí poptávka však poznamenala celou tradici výroby, která už není jen záležitostí žen, ale dnes se technice výroby věnuje i řada mužů. Byly vymyšleny techniky umožňující rychlou výrobu, tradiční malířské nástroje byly nahrazovány otiskováním, motivy postupně ztrácely svůj sdělovací význam a staly se pouze dekorativními. Dokonce se zaváděla průmyslová výroba, která i když se liší od tradičně ručně tkané látky, kopíruje jejich motivy a slouží hlavně k výrobě letního oblečení.